Jednou z charakteristických vlastností endometriózy je to, že na ni tělo okamžitě reaguje jizvením neboli tvorbou vaziva. Tento proces rozvoje fibrotické tkáně představuje zásadní patofyziologický prvek, který mění anatomii pánve a způsobuje chronickou bolest či neplodnost.

Jizvení tkání při endometrióze

Opakované krvácení v ložiscích endometriózy způsobuje poškozování okolních tkání, které se tělo snaží průběžně hojit. Uvedený sled procesů se označuje jako cyklus poškození a obnovy tkáně (tissue injury and repair – TIAR). Při něm dochází k aktivaci imunitních buněk, zejména makrofágů, a krevních destiček, které uvolňují látky podporující vznik vazivové tkáně. Významnou roli zde hraje transformující růstový faktor beta 1 (TGF-β1). Tento protein podporuje přeměnu fibroblastů a dalších buněk pojivové tkáně na takzvané myofibroblasty, které se podílejí na hojení a tvorbě jizev.

Buňky následně produkují zvýšené množství kolagenu a dalších složek mezibuněčné hmoty. Při dlouhodobém opakování tohoto procesu se tkáň postupně zahušťuje, tuhne a ztrácí svou přirozenou pružnost. Vzniká fibróza neboli vazivovatění tkáně, která je jedním z charakteristických projevů zejména hluboké infiltrující endometriózy.

Srůsty při endometrióze a jejich dopady

Jelikož se zánět neustále cyklicky opakuje a organismus má v břišní dutiněnarušenou schopnost přirozeného odbourávání fibrinu (fibrinolýzy),jizevnatá tkáň postupně spojuje sousední orgány a tvoří se adheze (srůsty). Tyto pevné pruhy pak k sobě pevně přimknou vaječníky, vejcovody, dělohu, střevní kličky či močový měchýř. V pokročilých stádiích dochází až ke stavu zvanému frozen pelvis („zamrzlá pánev“), kdy jsou pánevní orgány fixovány do jednoho nepohyblivého bloku.

Jizvy a srůsty vznikající při endometrióze mohou ovlivňovat činnost okolních orgánů. Jejich přítomnost způsobuje řadu zdravotních obtíží. Nejčastěji se jedná o:

  • Chronickou pánevní bolest - srůsty mohou omezovat přirozený pohyb orgánů v pánvi a vytvářet tah na okolní tkáně. K bolesti přispívá také dráždění nervových zakončení a prorůstání nových nervových vláken do postižených oblastí. Bolest bývá buď dlouhodobá nebo se zhoršuje v určitých fázích menstruačního cyklu.
  • Problémy s otěhotněním - srůsty mohou změnit přirozené anatomické uspořádání vejcovodů a vaječníků a tím mohou narušit zachycení vajíčka po ovulaci i jeho následný transport vejcovodem. To může snížit šanci na přirozené početí.
  • Poruchy funkce okolních orgánů - pokud srůsty postihují střeva nebo močový měchýř, mohou omezovat jejich pohyblivost a způsobovat nepříjemné obtíže. Ženy pak pociťují bolesti při vyprazdňování, nadýmání, tlak v podbřišku nebo bolest při močení. Rozsah obtíží závisí na umístění srůstů a míře postižení okolních tkání.

Závažnost obtíží přitom nemusí odpovídat rozsahu srůstů. Některé ženy mají výrazné anatomické změny s minimálními příznaky, jiné trpí silnými bolestmi i při méně rozsáhlém postižení.