Endometrióza jako překážka na cestě k mateřství
Cesta k vytouženému miminku bývá pro řadu párů klikatá. Pokud se otěhotnět dlouhodobě nedaří, velmi často za tím stojí jedna konkrétní, a přitom dlouho přehlížená diagnóza – endometrióza.
Toto onemocnění je totiž prokazatelně jednou z nejčastějších příčin ženské neplodnosti. Statistiky ukazují neúprosnou souvislost. Zatímco v běžné populaci trpí touto chorobou zhruba 10 % až 15 % žen, u pacientek, které se léčí s neplodností, se endometrióza potvrdí až v polovině případů. Odhaduje se, že problémy s početím doprovázejí přibližně 30 % až 50 % žen s touto diagnózou.
Šance na přirozené otěhotnění během jednoho cyklu u zdravé ženy dosahuje zhruba 15 až 20 %, u pacientek s endometriózou se však tato pravděpodobnost snižuje na pouhých 2 až 10 %.
Proč endometrióza brání početí?
Při endometrióze se buňky podobné těm z děložní sliznice usazují mimo dělohu. Nejčastější výskyt je na vaječnících, vejcovodech či pobřišnici.
Tyto tkáně během cyklu reagují na hormony a krvácejí, krev však nemá kam odtékat. Někdy to lékaři pro zjednodušení přirovnávají k řase spadlé do oka - tkáň je sice normální, ale na nesprávném místě vyvolává neustálé dráždění a chronický zánět. Právě toto zánětlivé prostředí v pánvi a vznikající srůsty tvoří hlavní překážky pro oplodnění.
Příznaky endometriózy
Nemoc se může rozvíjet bezpříznakově, obvykle však vysílá jasné varovné signály. Patří mezi ně
- mimořádně silná či dlouhá menstruace
- chronické bolesti v podbřišku
- bolesti při sexu
- a především neúspěšná snaha o početí
Pokud se vám nedaří otěhotnět déle než rok (či půl roku u žen nad 35 let), je na místě vyhledat odborníka.
Odhalení endometriózy bohužel nezřídka trvá i několik let a definitivně potvrzující metodou může být až laparoskopie - šetrný zákrok, při němž lékař přímo prohlédne břišní dutinu. Včasný záchyt je zásadní pro ochranu plodnosti.
Anatomické a biologické bariéry početí
Mechanické překážky
Asi nejvýraznější způsob, jak endometrióza přímo brání otěhotnění, je tvorba takzvaných adhezí neboli srůstů. Tyto jizvovité tkáně se tvoří v důsledku opakovaného krvácení a chronického zánětu v oblasti pánve, kdy krev z ložisek nemá kudy odtékat. U zdravých žen jsou pánevní orgány volně pohyblivé, avšak u pacientek s endometriózou však hrozí, že se budou vzájemně slepovat. Srůsty mechanicky blokují vejcovody a znemožňuje spermii doputovat k vajíčku. Případně brání oplodněnému vajíčku v bezpečné cestě do dělohy.
V závažných případech se vejcovody zcela uzavřou a naplní krví, což je stav zvaný hematosalpinx. Pokud ložiska zasáhnou vaječníky, vznikají na nich cysty plněné tmavou krví - endometriomy, známé též jako čokoládové cysty. Tyto útvary utlačují zdravou ovariální tkáň, narušují dozrávání vajíček a ovulaci.
Jejich případné chirurgické odstranění vyžaduje maximální šetrnost. Neodborný zákrok totiž může nevratně poškodit ovariální rezervu, tedy zásobu a kvalitu vajíček, která ženě zbývají.
Nepřátelské prostředí v pánvi a útoky imunity
Kromě mechanických blokád endometrióza zcela mění biologické klima v ženském těle a vytváří celkově nepřátelské prostředí pro početí.
V břišní dutině pacientek se mnohdy hromadí takzvaná peritoneální tekutina. Ta u nemocných žen obsahuje vysoké koncentrace zánětlivých látek, steroidních hormonů a imunitních buněk. Jde například o cytokiny, prostaglandiny, TNF-alfa a aktivované makrofágy. Tato tekutina působí doslova škodlivě na spermie, vajíčka i samotný proces oplodnění.
Imunitní systém na přítomnost ložisek reaguje permanentním poplachem a aktivuje speciální bílé krvinky fagocyty určené k ničení škodlivých buněk. Jenže v tomto případě fagocyty v nepřátelském prostředí pánve ztrácejí svou přesnost a mohou začít útočit i na zdravé spermie, vajíčka nebo dokonce na nově vzniklé embryo, čímž zásadně maří šance na přirozené otěhotnění.
Kvalita vajíček, sliznice a hormonální chaos
Vliv endometriózy zasahuje i do samotných zárodků života.
Výzkumy potvrzují, že vajíčka z vaječníků zasažených tímto onemocněním vykazují nižší kvalitu. Hůře se oplodňují a nejsou dostatečně silná na to, aby se z nich vyvinulo životaschopné embryo.
Problémem bývá i snížená receptivita neboli schopnost děložní sliznice přijmout oplodněné vajíčko. Pokud se ložiska nacházejí přímo ve stěně děložní (forma zvaná adenomyóza), dochází k narušení kvality sliznice, embryo se nemá kde bezpečně usadit a správně uchytit. V neposlední řadě může onemocnění vyvolat hormonální nerovnováhu a anovulační cykly, při kterých se vajíčko vůbec neuvolní. Objevuje se také luteální insuficience (porucha druhé poloviny cyklu, kdy tělo netvoří dostatek hormonů pro udržení těhotenství) nebo takzvaný LUF syndrom. Při něm vajíčko sice dozraje a folikul se připraví, ale nakonec nepraskne a vajíčko zůstane uvězněno uvnitř.
I mírná forma endometriózy, která pacientce nezpůsobuje velké bolesti, může v těle nepozorovaně rozladit jemný mechanismus nutný k početí.
Cesty k naději - moderní léčba a plánování plodnosti
Chirurgické řešení
Pokud endometrióza brání početí, moderní medicína nabízí několik účinných řešení šitých na míru konkrétní ženě. Jednou z nich je laparoskopická operace. Během tohoto šetrného zákroku lékaři odstraní viditelná ložiska a rozruší srůsty. Výzkumy potvrzují, že to výrazně zvyšuje šanci na přirozené otěhotnění, zejména u žen s pokročilejší formou nemoci (III. a IV. stupeň). Klíčová je však maximální šetrnost zákroku. Operaci by měl provádět zkušený tým ve specializovaném centru, aby se předešlo poškození vaječníků a zachovala se ovariální rezerva – tedy zásoba a kvalita zbývajících vajíček.
Hormonální terapie
K ovlivnění nemoci se využívá i farmakologická léčba pomocí gestagenů, hormonální antikoncepce či nitroděložních tělísek. Tyto metody tlumí růst ložisek a ulevují od bolesti.
Z pohledu plodnosti má však tato léčba zásadní nedostatek – potlačuje ovulaci, takže během jejího průběhu otěhotnět nelze. Hormonální léčba sice pomáhá zmírnit průběh nemoci a tlumit příznaky, ale pro ženu, která se snaží otěhotnět, ji jako přímou terapii doporučit nelze.
Asistovaná reprodukce (IVF)
V případech, kdy přirozená cesta dlouhodobě selhává (například kvůli neprůchodnosti obou vejcovodů), přichází na řadu mimotělní oplodnění (IVF).
Přestože úspěšnost IVF může být u žen s endometriózou podle metaanalýzy Dr. Kurta Barnharta z roku 2002 až o 35 % nižší než u jiných příčin neplodnosti, celkový výsledek závisí hlavně na věku pacientky a stavu jejích vaječníků.
Pokud není ovariální rezerva zásadně snížená, bývá úspěšnost IVF nakonec srovnatelná s jinými diagnózami.
Social freezing
Pro mladé ženy (optimálně do 30 let věku), kterým byla endometrióza diagnostikována, ale rodinu zatím neplánují, se nabízí metoda zvaná „social freezing“. Tedy preventivní odebrání a zmrazení vlastních vajíček.
Vzhledem k tomu, že endometrióza může vaječníky postupně poškodit a zhoršit jejich funkci, představuje včasné zmrazení vajíček bezpečnou pojistku a vyšší jistotu pro pozdější plánování rodiny.
I s endometriózou lze mít miminko
Endometrióza je sice složitým protivníkem, ale s pomocí odborníků a včasným vyhledáním péče rozhodně není neporazitelná.
Každý včasný krok správným směrem vám dává jasné odpovědi a výrazně zvyšuje šanci na úspěšné mateřství.