Bolest při pohlavním styku (odborně dyspareunie či genito-pelvická bolestivá porucha) je závažným zdravotní i psychologický problém, který během života podle epidemiologických výzkumů postihne 10 až 20 % žen. Přestože se jedná o poměrně častou komplikaci, při běžných gynekologických prohlídkách se o ní stále bohužel příliš nemluví. Ženy se bojí svěřit i svému ošetřujícímu lékaři a s bolestí pak musí přežívat celé měsíce či roky.
Bariéry na straně pacientek
Hlavní příčinou, proč ženy v ordinaci o bolesti mlčí, je intenzivní pocit studu, obava ze ztráty soukromí a pocit osobního selhání. Plno žen bohužel stále podléhá přežívajícímu mýtu, že občasná nebo trvalá bolest při styku je „běžná“ a je třeba ji jednoduše vydržet.
V praxi vidíme, že ženy toto téma, při běžné preventivní prohlídce, téměř nikdy spontánně neotevřou. Svěřit se dokážou mnohdy až ve chvíli, kdy bolest výrazně naruší jejich partnerský život nebo vede k rozpadu vztahu. Tento dlouhodobý stud však znamená, že pacientka zůstává bez odborné pomoci a zbytečně vystavuje svůj organismus chronickému stresu a fyzickému strádání.
Důležitost aktivního hledání problému gynekology
Svou vinu na této situaci bohužel nesou taky samotní lékaři. Mezinárodní odborné průzkumy (např. studijní přehledy publikované v Journal of Women's Health či PMC) ukazují, že pouze 11 až 21 % gynekologů se na přítomnost sexuální bolesti ptá svých pacientek rutinně a cíleně. Většina lékařů spoléhá na to, že pacientka problém sama zmíní, což se ale kvůli ostychu stává jen zřídka.
Přitom aktivní přístup gynekologa je absolutně nezbytný. Lékař se musí ptát na konkrétní a specifické otázky – například zda žena nepociťuje bolest při hlubokém zásunu či na počátku styku.
Pasivní přístup a absence cíleného dotazování mají za následek výrazné opoždění diagnózy závažných gynekologických i systémových onemocnění. Typickým příkladem je endometrióza, u níž zpoždění diagnózy od prvních příznaků dosahuje v průměru 7 až 10 let. Ale nejde jen o ni. Další časté příčiny bolesti bývají patří chronické záněty, vaginismus, vulvodynie, hormonální změny (např. v menopauze nebo po porodu) či hypertonus svalů pánevního dna.
Dopady na zdraví a partnerské vztahy
Neuvedená a neléčená bolest při pohlavním styku má těžkédopady na psychické zdraví ženy a kvalitu jejího života. Dlouhodobá bolest může postupně vést k rozvoji sekundární úzkosti, vyhýbavému chování v intimitě, snížení libida a poklesu sebevědomí. Bohužel partner si obvykle odmítání intimity nesprávně interpretuje jako ztrátu zájmu a to vytváří další napětí a konflikty.
Vědecké poznatky přitom jednoznačně potvrzují, že ve velké většině případů je dyspareunie úspěšně léčitelná.
Moderní medicína nabízí široké spektrum efektivních metod – od specializované fyzioterapie pánevního dna, přes hormonální či protizánětlivou léčbu, až po chirurgické řešení endometriózy nebo psychologickou a sexuologickou péči.