Endometrióza je jedno z nejčastějších, ale zároveň nejméně probádaných gynekologických onemocnění. Postihuje přibližně 10 % žen v reprodukčním věku a projevuje se chronickou pánevní bolestí, únavou či neplodností. Podstatou této nemoci je přítomnost ložisek podobných děložní sliznici (endometria) mimo děložní dutinu. Ačkoli se na jejím vzniku podílí celá řada mechanismů, nejstarší a nejvíce akceptovanou hypotézou zůstává teorie retrográdní menstruace.
Sampsonův implantační princip
Tuto teorii zformuloval v roce 1927 americký gynekolog John A. Sampson. Popisuje stav, kdy část menstruační krve se zbytky odloučené děložní sliznice neodtéká z těla ven, ale proudí zpětně (retrográdně) skrz vejcovody do břišní dutiny. Zde se tyto buňky usadí na pobřišnici či vaječnících, implantují se a začnou růst. Pod vlivem hormonálních změn pak tato ložiska během cyklu pravidelně krvácejí, v\volávají chronický zánět, srůsty a intenzivní bolest.
Paradox 90 % vs. 10 %
Sampsonova teorie má však jeden zásadní háček. Výzkumy ukazují, že k retrográdní menstruaci dochází u naprosté většiny žen (až u 90 %), avšak endometriózou onemocní pouze zhruba desetina z nich. Proč u někoho ložiska vzniknou a u jiného ne? Rozhodující roli hraje imunitní systém a specifické vlastnosti samotné tkáně. U zdravých žen dokáže imunita tyto zbloudilé buňky v břišní dutině včas zlikvidovat. U pacientek s endometriózou je však tato schopnost oslabena. Navíc jejich ektopické buňky vykazují vyšší schopnost přilnavosti (adheze) a novotvorby cév. Právě to jim usnadňuje přežití.
Hranice teorie
Samotný zpětný tok krve nedokáže vysvětlit vše. Nesvětluje výskyt ložisek mimo pánevní dutinu (např. v plicích), vznik hluboké infiltrující endometriózy nebo případy u žen po hysterektomii. V těchto situacích hrají roli jiné teorie, jako je celomová metaplazie (proměna běžných buněk v břišní dutině) či lymfatická cesta šíření. Retrográdní menstruace je tak dnes vnímána jako podstgatný spouštěč v komplexní skládačce tohoto onemocnění, nikoli však jako jeho jediná příčina.